Lidé dokáží jen obtížně posoudit situaci psa v létě při vzestupu okolní teploty. Člověk může odložit své oblečení, může se namočit do studené vody a dopřát si studené nápoje. Nezávisle na jeho vědomí reaguje organismus pocením.
Pes svůj kožich svléknout nemůže a ač je letní srst řidší než zimní, jistou izolaci poskytuje stejně. Zpočátku před teplotou prostředí chrání, když se však tělo prohřeje, brání odchodu tepla z organismu ven. U psa se tak děje méně účinným sáláním, protože pes nemá v kůži potní žlázy a potit se nemůže. Koupel a pití má pes pouze v případě, že mu ji poskytne majitel. A tak mu zbývá hyperventilace - výdej tepla zrychleným dýcháním a odpařováním z otevřené tlamy a vyplazeného jazyka. Pokud u psa přívod tepla neustane nebo se zvíře neochladí, organismus se zhroutí a pes může snadno uhynout.
K přehřátí nemusí dojít pouze při absolutní výši okolní teploty. Pes se prohřeje i při intenzivní svalové námaze v teplotě celkem příznivě, právě pro nedostatečnou možnost zbavit se tepla. Člověk, jak již bylo řečeno, se pohybuje i v jiné rovině než trup psa. Při zemi (venku) je teplota obvykle o několik stupňů vyšší. Pes je tedy v nevýhodě oproti člověku pouhou tělesnou výškou.
Riziko přehřátí u psa platí zejména při ponechání zvířete v omezeném, uzavřeném prostoru, ať už se jedná o místnost, kotec, box na výstavě, či dokonce o automobil. Pes musí mít k dispozici především dostatek tekutiny, což platí i o cestách. Na výletech za teplého počasí s sebou vozíme láhev vody a misku a přesun čas od času přerušíme, zastavíme a poskytneme psovi možnost napít se, eventuálně mu trochu vody nalijeme na hlavu a hřbet.
V naší zemi tečou potoky a potůčky téměř všude a zvlášť za horkých dnů neváhejme udělat zastávku spojenou s ochlazením psa i za cenu, že mokré zvíře není ideální cestujícím (i tak je lepším než pes v hypertermickém komatu). Preventivně lze instalovat vhodnou stříškou nebo postavit dopravní prostředek na stinné místo. V případě automobilu je však nutné vzít do úvahy, že stín se časem posune a vozidlo se může ocitnout na plném slunci. V automobilu by měl pes zůstat jen v nejnutnějších případech a na nejkratší možnou dobu.
Pes se chladí i kontaktem se studenou podložkou. Proto za horkých dnů vyhledávají zvířata různá zákoutí s kamennou podlahou nebo dlaždicemi a pobývají v průvanu, kterému se jinak důsledně vyhýbají. Nemůžeme-li na cestě psovi poskytnout ochlazení vodou, snažme se alespoň nalézt stinné vlhké místo, např. na okraji lesa a dopřejme tak psovi dostatečný odpočinek. Měřítkem pohody je rychlost psího dechu a ochota podstoupit další transport.
PRVNÍ POMOC PŘI PŘEHŘÁTÍ
Psa přeneseme do stínu, pokud možno na chladnou podložku. Přes hlavu mu položíme namočený hadr tak, aby mohl dýchat. Břicho a nohy omýváme studenou vodou. Při větším přehřátí nebo již zmíněném hypertermickém kómatu vyhledáme ihned veterinárního lékaře.