Pátek 4.9.1998. Pan Kompiš s dcerou Ivetou po nezbytných formalitách exportu přivezli Ámona do Prahy. Takže 2,5-měsíční Ámon absolvoval bez problému cca 550 km autem. Přítomna byla i Lenka, kamarádka a pro následující období nezbytná (a výborná) poradkyně. Změnu majitele přijal překvapivě pohodově. Teprve v metru po půlhodině začal potichu kníkat. Poté, co jsme ho opuštění MHD postavili na vlastní, se držel v naší blízkosti, ale každou chvíli si sednul směrem po stráni, kam se otvíral výhled a lehce kňučel, jako by se dovolával svých dosavadních pánů. V noci pak pravidelně po hodině budil a začal kňučet, ale stačilo ho pohladit, promluvit na něj a spal dál.
Druhý den jsem musel koupit obojek, v Praze nezbytný. Do té doby nic takového na krku neměl. Pět minut se ošíval, ale pak se s tím smířil.
