KLUBOVÁ VÝSTAVA PSŮ PRAHA 9-Vinoř

Hoffmanův dvůr
26.11.2011

Rozhodčí: pan Markus Ameis, Německo

DALMATIN
Psi - veteráni
V1 BIS veterán Ich, GCh, Ch CZ SK PL, JCh, VCh    Enrico Bazzi Raul ( * 21.4.2001)
V2                Brix z Adélčina rodu ( *   6.6.2002)
V3   ICh, Ch ČR BiH SRB MNE   Black Pearl Sunset Dalmatian ( *   1.5.2002)
V4   Ch ČR, Klub.Ch práce DK   Etrix Vetřelec ( * 23.2.2003)
V5 zpráva CAC    ÁMON Five Ways ( * 15.6.1998)

diplom foto
hodnoceni

web prihlasky
 
web prihlasky
 
web prihlasky
 
web prihlasky
 

("web Dalmatin klubu")


Na výstavu jsme se po 9,5 letech od naší poslední účasti vypravili nikoli vyhrát, ale ještě se podívat mezi ostatní flekáče (přítomno téměř 70 dalmatinů), setkat se s několika známými, ukázat 13,5-letého dalmatina v dobré kondici (v rámci možností) a dát tak naději či motivaci ostatním.... že při troše štěstí to jde. A také jsme chtěli po těch 9 letech dát pádnou odpověď hlavní poradkyni chovu, jejíž tehdejší názor na "správnou" vizáž dalmatina byl hlavní příčinou toho, že jsme se přestali účastnit, ač výsledná hodnocení měl Ámon pěkná. Že by dalmatin neměl vypadat jako váleček, mi tehdy potvrdil i veterinář a moje důvěra v názory hlavní poradkyně chovu tak klesla na nulu. Ta odpověď byla o to pádnější, o co ji vyšperkoval pan rozhodčí z Německa. Ale o tom až za chvíli.
Nutno dodat, že letošní účast jsem si rozmýšlel až do poslední chvíle. Ale nyní nelituji (i když o tom, jak výbor DK "zvládl" organizaci a pořádání, vypovídá tento odkaz -viz 26.11.2011 KV DK). Opravdu jsme prožili docela příjemný den ve společnosti cca 70 dalmatinů, potkali jsme několik lidí, kteří si nás i po tak dlouhé době pamatovali, Ámon prokázal, že už je hodně nad věcí a v pohodě.
První 4 hodiny strávil na nohách, seznamováním se se sousedy, jak dalmatinkami či dalmatiny, tak i s jejich dvounožci. Příčina byla prostá - nepočítali jsme, že v interiéru bude strašně studená podlaha (zámková dlažba) a měli jsme nedostatečnou podložku. Samotnou prezentaci zvládnul Ámon bez nervozity, bez problémů, a to i poté, co nás pan rozhodčí překvapil nečekaným oceněním... ale ještě chvíli trpělivosti.
Těsně před nástupem veteránů přivezla Alice s Jirkou deku, takže po vystoupení Ámon zchroustal odměnu, konečně si mohl lehnout ... a usnul - asi jako jediný v tom mumraji klidně usnul a přibližně hodinku spal.
Tak se konečně dostáváme k nejhezčímu zážitku dne (pro nás). Už pohled na data narození (Ámon byl minimálně o 3 roky starší než druhý nejstarší účastník a veterány jsou dalmatini už od 8 let), natož na úspěchy těch mladších veteránů, to vše ukazovalo, že umístění na "bodovaných" 4 místech (v kruhu bylo 5 veteránů-psů a pár hodin později pozdeji i 5 veteránek) by byla utopie. Přesto vedle těch 4 nechal německý rozhodčí umístit další pohárek a věcné ceny, od stolku bylo slyšet "Já nevím, proč to tam dává." - a vzápětí se vše vysvětlilo.
Pan Markus Ameis si prostřednictvím překladatelky vyžádal klid v sále a pozornost přítomných (což se stalo celkem jen 2x nebo 3x během celého dne) a konstatoval, že pes v tomto věku nemůže samozřejmě konkurovat osmi- až desetiletým jedincům, ale že na svůj věk je v kondici, která si zaslouží ocenění, že je dobře, že jsme jej přivedli ukázat a ocenil slovně i písemně celoživotní péči o psa (v písemné zprávě navíc ohodnotil Ámona známkou výborný). Tak tím mě osobně zcela zaskočil... přece jen v českých zemích nebývá zvykem chválit. Navíc, jakákoli péče by neměla cenu, kdyby nepřálo štěstí - Ámonovi se naštěstí vyhýbaly choroby (krom jedné operace a jedné akutní žaludeční koliky), úrazy (pár jich bylo, i 4 pokousání, ale naštěstí bez následků) či jiné nepříjemné události. Ale nejpodstatnější je to, co krásně vystihla chovatelka, která nás před 12 lety připravovala na 1.výstavu, když pravila: "Nejdůležitější je, že Ámon CHCE ...", ano, že ON má chuť do života.

Klubová výstava Dalmatin klubu

(26.11.2011)

 
verze pro Dalmatin klub